Chicago - Chicago 16

Chicago patří ke skupinám, které stály na počátku jednoho rockového trendu, možná i éry. Jeho přínos ovšem leží spíše v řadě jednotlivostí než v jediné převratné myšlence.

Skupina pomáhala vytvořit typický rockový model sedmdesátých let, model, který je platný dodnes: hráčské umění, autorské a aranžérské řemeslo dovedené k posluchačskému úspěchu. To všechno dosáhlo právě v případě Chicaga výjimečné úrovně. Tvorba je orientována na posluchačsky vnímavé, ale přitom co nejširší publikum. Nic tu není ponecháno náhodě. Experimenty, typické pro rock předešlého období, se odehrávají už jen v náznakové, symbolické rovině.

Umělci navíc dokážou odhadnout jak si kontakt s publikem udržet, a tak se stávají stálicemi, byť jen v rozmezí jedné dekády. K tomu patří i odpovídající prezentace a dobře organizované koncerty v obrovitých halách.

Chicago vzniklo koncem šedesátých let, v době, kdy rocková scéna vypadala podstatně jinak než dnes. Ve Spojených státech bylo toto období poznamenáno květinovým hnutím hippies a studentským radikalismem na univerzitách, a rock tehdy prodělával živelnou konjunkturu.

Nové skupiny, jimž se říkalo "psychedelické", hýřily nezvyklými myšlenkami, nástrojovými kombinacemi a snažily se dosavadní rockové tradice přelstít i tím, že používaly bizarní názvy. Uprostřed tohoto hudebního i společenského klimatu se v Chicagu zrodila skupina, která zpočátku vystupovala pod jménem vypůjčeným od místního dopravního podniku Chicago Transit Authority, později zjednodušeném.

Od svých současníků se odlišovali především obsazením. Osmičlenná sestava obsahovala tři hráče na dechové nástroje, a to byla na tehdejší zvyklosti naprostá novinka. Koncem šedesátých let existovalo jen pár dalších rockových muzikantů, kteří to také zkoušeli s dechovou sekcí: Al Kooper, zakladatel Blood, Sweat and Tears, Mike Bloomfield se skupinou Electric Flag a Paul Butterfield se svým Blues Bandem. Z dnešního odstupu se zdá, že Chicago patřilo k těm šťastným projektům, které se osvědčí hned napoprvé.

Dechové nástroje se ve zvuku Chicaga hladce zabydlely a ukázalo se, že se mohou na intenzitě a plnosti výsledku podílet právě tak, jako sólová kytara a další pravověrné rockové nástroje. Na druhé straně umožnila tato koncepce i výlety do sousedních žánrů ať už směrem k jazzu, a nebo k rafinovaným aranžmá písničkových hitů.

To všechno během své dráhy skupina vyzkoušela, i když s tím nebylo pokaždé spojeno takové nadšení z kritických kruhů, jaké vzbudily její začátky. Současně s tím se rozšířil i nový typ tvorby, postavený především na posluchačském úspěchu, který však měl vyšší kvality, než obvyklý "tuctový popěvek". Byla to písnička s pečlivě propracovanou stavbou a střídmým elegantním aranžmá zkrátka kultivovaný rock pro nejširší publikum.

Školácká generace dávala ovšem přednost hudbě drsnějšího a přímočarého ražení, proto vznikl název "rock pro dospělé", k jehož zakladatelům patří právě Chicago. Možná, že by některé nahrávky skupiny mohly sloužit i jako definice tohoto žánru - představují totiž dobře vyváženou kombinaci několika tendenci. Rocková tvrdost a útočnost tu nekoliduje s velkokapelovými instrumentacemi a často i s jemnou melodičností.

To je také důvod, proč Chicago zatím prošlo všemi proměnami populární hudby úspěšně. Skupina přežila příchod i zánik řady hudebních trendů - např. nástup i konec jazz-rocku, krizi dinosauřích art-rockových kapel a střídání posluchačských generaci.

Na jejich kontě jsou 4 zlaté SP a 11 zlatých LP desek. Ze čtyř platinových alb je Chicago 16 zatím poslední. Vznikla ve spolupráci s producentem a spoluautorem Davidem Fosterem, který má za sebou natáčení s Bozem Scaggsem, dvojicí Hall & Oates, skupinou Earth, Wind & Fire, atd.

Poprvé se tu představuje i nový člen skupiny zpěvák, klávesový hráč a kytarista Bill Champlin. (V původní sestavě měl roli kytaristy a zpěváka Terry Kath, po jeho tragické smrti ho na nějakou dobu nahradil Donnie Dacus). Na albu se objevují ještě další hráči v roli hostů mj. kytarista Steve Lukather a klávesový hráč David Paich ze skupiny Toto a kytarista Chris Pinnick, který s Chicagem spolupracoval už v minulosti.

Petr Dorůžka, 1985