The Beatles - A Hard Day´s Night

Je to už déle než dvacet let, kdy se na titulních stránkách novin, ve filmových týdenících i v televizním zpravodajství začaly pravidelně objevovat typické záběry čtveřice prchajících vlasatých mládenců, pronásledovaných povykujícími davy jejich obdivovatelů. A stejný obraz přinesly i první metry filmu, jehož tvůrci vlastně nechtěli nic jiného nežli přenést na stříbrné plátno něco z oné komické a tak trochu i hysterické atmosféry tohoto jevu, pro který se tehdy v žurnalistickém žargonu ujalo pojmenování beatlemánie.

Pod tímto názvem se také v březnu roku 1964 rozjelo natáčení filmu, jehož hlavními a koneckonců i jedinými idoly byli původci této dosud největší masové hysterie v dějinách celého zábavního průmyslu - liverpoolští Beatles. Teprve na sklonku natáčení došlo ke změně původního titulu a k přidání písně, v jejímž záhlaví se objevila anglická hovorová fráze, kterou bubeník Beatles Ringo Starr vyjádřil své pocity z někdy až osmnácti hodinových maratónů, které skupina tehdy prožívala ve studiích: „It's Been A Hard Day's Night." Po našem tedy něco jako „to byl perný den", k čemuž dvojice John Lennon a Paul McCartney přidala pak verš „a já se nadřel jako pes".

Obojí - nehledanost výrazů i lapidárnost sdělení - se šťastně promítlo nejenom do písní a dialogů užitých ve filmu, ale prostupuje celý tenhle jednoduchoučký příběh i samozřejmé chování jeho hrdinů, z nichž tehdy ještě nevyprchal klukovský elán i naivita, které stály u počátku jejich oslnivé kariéry. Když se na počátku 80. let vrátil film Perný den v obnovené premiéře do kin celého světa včetně Československa, mohli si pamětníci znovu ověřit, že celuloidoví Beatles v něm působí stejnou neformální bezprostřed ností, jakou zpočátku uchvacovali své přívržence v proslulé liverpoolské Jeskyni. V daném okamžiku bylo však možná mnohem důležitější ještě něco jiného.

Když tahle první generace beatlovských fandů pozorovala v přítmí biografu rozverné a nadšené reakce na písničky skupiny u svých vlastních dospívajících ratolestí, jakkoli sami nezažili ten velký poplach kolem Beatles, mohla se oprávněně pyšnit nad skutečností, že jeho zjevně nejhlavnější příčinou byla opravdu ta ší poměry ně obstála v prověrce nelítostného času.

Idea na vznik filmu s populární čtveřicí, jejíž písničky začaly právě dobývat hitparády, pocházela od amerického producenta Waltera Shensona, který svůj první dojem ze setkání s Beatles v roce 1963 shrnul později do dodnes trefné charakteristiky: „Když jsem se s nimi setkal poprvé, myslel jsem, že jsem na filmu bratří Marxů. Mají nádherný způsob jak nerespektovat okolí." Ještě na podzim téhož roku předložil Shenson spolu s šéfem anglické odbočky společnosti United Artists Bud Orensteinem nabídku manažerovi skupiny Brianu Epsteinovi. Včetně rozpočtu výrobních nákladů ve výši 300 tisíc dolarů (ačkoli se v průběhu natáčení tato částka zdvojnásobila, ve srovnání s horentními sumami vynakládanými na současné hudební filmy byla směšně nízká) a klauzule, podle níž se členové Beatles i Epstein zavázali podstoupit všechna práva z filmu zpět Shensonovi po uplynutí 15 let. Ani jinak velice prozíravý Epstein tehdy nemohl tušit, že by ještě po tak dlouhé době zářila devším očekávalo, že přenese do dialogů alespoň něco z ducha samorostlých hlášek, které mezi sebou chlapci užívali.

Owen strávil kvůli tomu pár týdnů v jejich společnosti na zájezdech a další ostřílený profesionál režisér Richard Lester natočil podle jeho fiktivního scénáře o jednom perném dnu v každodenním životě Beatles vtipnou a do-dnes svěží hudební grotesku. sláva Beatles natolik, aby mohla někomu ze zúčastněných přinést vyhlídku na sebemenší zisk. Scenáristou se stal zkušený televizní dramatik Alun Owen. 

Liverpoolský rodák, od něhož se především očekávalo, že přenese do dialogů alespoň něco z ducha samorostlých hlášek, které mezi sebou chlapci užívali. Owen strávil kvůli tomu pár týdnů v jejich společnosti na zájezdech a další ostřílený profesionál režisér Richard Lester natočil podle jeho fiktivního scénáře o jednom perném dnu v každodenním životě Beatles vtipnou a do-dnes svěží hudební grotesku.

Úspěch filmu Perný den, shodně konstatovaný též význačnými autoritami na poli filmové kritiky, se ovšem opíral v první řadě o kolekci nápaditých songů, které Beatles psali z větší části doslova „za pochodu" během angažmá v pařížské Olympii začátkem roku 1964 a následujícího prvního amerického turné. Čtyři dny po oficiální londýnské premiéře filmu (6. července 1964) byly uvedeny na trh na stejnojmenné třetí dlouhohrající desce skupiny.

Kromě písní, které se rozezněly z plátna (1. strana), obsahuje také několik pro film původně komponovaných titulů, které režisér Lester nakonec z různých příčin nepoužil (včetně jednoho z prvních Lennonových introspektivních textů v I'll Cry Instead) a už předtím na malé desce vydaný snímek You Can't Do That. Pro statistiky a puntičkáře zbývá dodat, že v samotném filmu byly naopak použity singlový Lennonův a McCartneyho hit She Loves You z předcházejícího roku a trojice písní z jejich druhého alba With The Beatles: All My Loving, I Wanna Be Your Man a Harrisonovo Don't Bother Me.