Etiketa gramofonové desky očima právníka

Pro etiketu gramofonové desky neexistuje ani jediná ucelená právní norma, která by upravovala její formu a obsah. Závazná pravidla, jež stanoví, co etiketa obsahovat musí, nutno tedy hledat jednak:

• v předpisech upravujících obchodní činnost obecně,
• v autorském zákonu, popřípadě mezinárodních úmluvách autorsko-právních.

Etiketa - definováno podle příručního naučného slovníku - je vlastně jen „potištěná nálepka s názvem výrobku a údaji o něm, jako je tomu např. na láhvi vína". Bude tedy obsahovat:

• označení výrobce
• původ výrobku
• výrobně technické údaje

Je jasné, že u gramofonové desky převažují údaje vyplývající z hodnot kulturně společenských. Jde o:

• označení autora díla
• název reprodukovaného díla
• označení souhlasu autora k mechanické reprodukci (u děl zastupovaných autorskými společnostmi),
• jména umělců interpretujících dílo
• symbol ℗ , který společně s označením roku prvního vydání je formální podmínkou ochrany práv výrobce zvukového záznamu
• výhrada souhlasu k pořizování kopií pro jinou než osobní potřebu, k veřejnému provozování a rozhlasovému vysílání

Označení výrobce

Většinou je to ochranná známka, jíž výrobce označuje svůj snímek, aby se odlišil od výrobků jiného závodu. Téměř ve všech státech jsou tato označení za určitých předpokladů podle zákonných předpisů zapsána (registrována) pro výrobce nebo pro obchodní podnik, který takto nabývá výlučného práva použít takové označení pro své zboží.

Označení je chráněno a stává se ochrannou známkou. Podle druhu označení jsou známky slovní, obrazové (grafické) a kombinované. (Výlučné užití barvy etikety chránit nelze.) Základním požadavkem pro zápis (registraci) známky je, aby nebyla zaměnitelná se známkou výrobce téhož, nebo podobného druhu zboží. Proto taková pestrost názvů a vyobrazení na etiketách gramofonových desek! Jak je to důležité, může posloužit zkušenost s ochrannou známkou SUPRAPHON (slovní), kterou západoněmecký Úřad pro patenty a ochranné známky odmítá registrovat s odůvodněním, že slovo SUPRAPHON se skládá ze dvou příliš obecných složek (SUPRA a PHON), takže není splněna podmínka nezaměnitelnosti. Proto se na tomto trhu užívá zásadně kombinované známky - SUPRAPHON s emblémem známého lva s lyrou, která je tam registrována, protože podmínku nezaměnitelnosti splňuje. Takže všechny ty různé notičky, notové klíče, vlny, kotouče, kohouti, psi či medvědi a lvi na gramofonových etiketách vyjadřují originalitu svého výrobce ve vztahu k nabízenému zboží. Ale nejen to; větší gramofonové firmy mají pro svůj katalog i řadu „zásobních známek", které pak používají pro rozlišení druhu repertoáru, nebo série snímků. Tak např. americká firma COLUMBIA Broadcasting System Inc. má vedle své známé oranžové etikety COLUMBIA s dvěma spojenými notičkami také ochrannou známku pro vybraný repertoár vážné hudby EPIC a jen pro repertoár Supraphon, který exploatovala na licenční bázi, užívala ochranné známky CROSSROADS.

Západoněmecká firma DGG používá vedle své známé žluté DEUTSCHE GRAMMOPHON stříbrnou etiketu s ochrannou známkou ARCHIV pro historické snímky, firma POLYDOR ve Francii např. ARCHIVES LITTERAIRES, a ARIOLA- EURODISC-AMALTHEA GmbH používá též známku CLASSIQUE, Švýcarská firma TURICAPHON prezentuje svůj katalog také pod známkami ELITE, ELITE MEISTER Klasse, ELITE RECORD, ELITE SPECIAL a ELITINA. Gramofonový koncern EMI má kromě své slavné CAPITOL - též MUSIC FOR PLEASURE, PLAISIR MUSICAL atd., atd. Není samozřejmě podmínkou, aby šlo vždy o chráněnou známku. Výrobce se však dostává zejména při exportu do nebezpečí, že užití nechráněné známky může být zakázáno. Pak má zboží tzv. „právní vadu" a pro výrobce vznikne řada překážek, pro které nemůže v té které zemi řádně obchodovat.

Původ výrobku

Ono typické MADE IN nebo LICENTED BY znamená buď sídlo výrobce gramofonové desky (Made in ...) nebo označení výrobce zvukového záznamu (Licented by...). V oboru gramofonového průmyslu se totiž zásadně rozeznává zvukový záznam (nahrávka pořízená ve studiu na magnetofonový pás) a snímek (tj. rozmnoženina ve formě gramofonové desky nebo ozvučené kazety). Z toho vyplývá, že zvukový záznam může pořídit např. DECCA v Anglii a gramofonová deska se lisuje třeba v Holandsku či NSR. Takže se sejdeme u stejné nahrávky (zvukového záznamu) s etiketou DECCA - Made in England, DECCA Made in Holland, nebo DECCA - Made in Germany. Tak tomu je v případech, kdy jde o stejného výrobce zvukového záznamu, či jedné obchodní organizace. Je však možné, že výrobcem zvukového záznamu je někdo jiný než výrobce snímku – gramofonové desky. 

Tyto případy jsou řešeny trojím způsobem: 

• buď vycházejí pod ochrannou známkou výrobce zvukového záznamu (s oním měnitelným Made in ...)
• nebo pod ochrannou známkou výrobce gramofonové desky a na etiketě je uveden výrobce originálního zvukového záznamu (např. ve Španělsku Grabation original SUPRAPHON Prague, nebo v NDR Originalaufnahme SUPRAPHON Prag apod.)
• nebo se na etiketě objeví dvě ochranné známky: jedna patřící výrobci zvukového záznamu a druhá výrobci snímku gramofonové desky. V tomto posledním případě ještě najdeme v textu etikety poznámku o licenci (povolení) výrobce zvukového záznamu. Tak např. na etiketě francouzské firmy Barclay najdeme poznámku „LICENCE PALETTE", u zvukového záznamu americké CBS na našich deskách SUPRAPHON můžeme číst „V licenci CBS International, New York" atd. 

Výrobně technické údaje

S postupujícím technickým rozvojem a úrovní státního řízení v obchodní sféře je jich na etiketě čím dál tím víc.

Odmyslíme-li si nápisy, které bychom dnes mohli zařadit pod kategorii„historicky cenné" (myslím tím např. hrdý název prvních dlouhohrajících desek „non-breakable" - nerozbitné, nebo slogan „ROYAL SOUND STEREO", nad nímž se vznáší graficky znázorněná královská koruna na etiketě TELEFUNKEN, nebo pečeť obsahující nápis „FULL FREQUENCY STEREOPHONIC SOUND" na etiketě DECCA), dostaneme se ke skutečně nezbytným údajům, bez nichž by nebylo dnes možné desku ani prodávat, natož pak používat.

Je to především:

1. údaj, jde-li o desku snímanou monaurální nebo stereofonní technikou
2. označení rychlosti obrátek desky
3. pomocným údajem technickým může být i označení rozsahu

desky:

• SP - Single Play - deska obsahující na každé straně jeden titul 
• EP - Extended Play - deska obsahující na každé straně dva tituly
• LP - Long Play - dlouhohrající deska obsahující cca 20 až 25 minut záznamu

nebo označení doby trvání zvukového záznamu v minutách. Někdy bývá uváděna u objednacího čísla (v případech, kdy jedna strana desky obsahuje jeden titul), jinak bývá doba trvání skladby uváděna přímo u názvu díla a autora;

1. jde-li o dílo rozložené na obou stranách desky, nebo jde-li o vícedeskový komplet, označuje se též počet stran a běžné číslo strany; např. jde-li o kompletní třídeskové dílo (operu), sejdeme se s údajem 1, 2, ….. 6. strana a v závorce číslo (6) značící celkový rozsah díla;
2. důležitým rozlišovacím údajem, s nímž se pracuje především v obchodní síti, je objednací číslo. Každá gramofonová firma má svou číselnou řadu mnohdy i více, která rozlišuje druhy desek co do velikosti, někdy žánrovou oblast, jindy tyto řady rozlišují odběratele, export apod. Naše etiketa obsahuje ještě vedle objednacího čísla tzv. matriční číslo; můžete si je srovnat s číslem, které je vyryto na desce - v mezeře mezi ukončením drážek s nahrávkou a etiketou. Některé firmy mají objednací a matriční číslo totožné, jen s tím rozdílem, že číslo vyryté na desce obsahuje ještě označení 1. a 2. strany (A a B); etiketa tuto subsumaci neobsahuje;
3. u desek československé výroby sejdeme se ještě:
• s emblémem Gramofonového klubu
• s velkým písmenem, např. F, G, H apod., označujícím cenovou kategorii
• někdy s uvedením ČSN (Československé státní normy) a jejím číslem
• a někdy s označením půl roku a roku, v němž byla deska lisovaná (např. 72 2 značí, že jde o druhou polovinu roku 1972)

Je nesporné, že do kategorie označení výrobku by asi též mohl být zařazen název díla, autor a interpret. Protože však autorsko právní předpisy a na základě nich uzavřené smlouvy jsou přesnější, zmíním se o těchto údajích v dalších oddílech.

Označení autora, interpreta a názvu díla OSA BIEM ℗ 1972

Údaje pod tímto titulem uvedené splňují mezinárodní požadavky ochrany práv autorů, výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů. Podívejme se proto na tato práva blíže:

Autorská práva

U gramofonových desek jde prakticky:

1. a) o právo autora na označení svého autorství a svého díla - vzhledem k tomu, že se na gramofonových deskách objevují většinou díla již uveřejněná (v rozhlase, televizi, koncertní síni či divadle);
2. b) o právo udílet svolení k užití díla a z tohoto vyplývající;
3. c) právo na odměnu;

Všechny tyto vztahy (jimž se v oboru gramofonového průmyslu říká mechanická práva) upravuje rámcová smlouva, kterou uzavírají výrobci zvukových záznamů s organizacemi, zastupujícími autory. (V ČSR je to OSA - Ochranný svaz autorský pro díla hudební a DILIA - Divadelní a literární jednatelství pro díla literární a dramatická). Podle této smlouvy je výrobce gramofonových desek povinen na její etiketě uvést:

• jméno skladatele hudebního díla nebo spisovatele díla literárního (může to být i pseudonym, tj. krycí jméno, které má autor právo si sám zvolit), popřípadě spoluautora, autora textu či překladatele, zpracovatele textu nebo hudby. Je-li hudební dílo vydáno tiskem, musí být uvedeno i jméno a sídlo hudebního nakladatelství
• celý název skladby (literárního díla) tak, jak ji autor označil, tj. např. i podtitul, opusové číslo, tónina apod.)
• ve výjimečných případech technické neproveditelnosti pokud by se všechny tyto údaje nevešly na etiketu – je dovoleno uvést tyto doložky na obalu gramofonové desky
• faksimile OSA v rámečku předepsaných rozměrů na důkaz toho, že dílo bylo pro mechanickou reprodukci užito právem, na základě a za podmínek rámcové smlouvy

Faksimile BIEM, které se používalo u zahraničních autorů a znamenalo zkratku autorské organizace pro mechanická práva (BUREAU INTERNATIONAL de l'EDITION MECANIQUE) se sídlem v Paříži, od roku 1971 mizí. Tato organizace, která vede jednání o zásadách těchto rámcových smluv (nyní uzavíraných mezi národními organizacemi autorskými a jednotlivými gramofonovými výrobci či jejich národními organizacemi v mezinárodním měřítku organizovanými v organizaci gramofonových výrobců IFPI INTERNATIONAL FEDERATION OF PHONOGRAPHIC INDUSTRY se sídlem v Londýně), nepřestala existovat. V roce 1970 došlo však v jejím rámci k reorganizaci, která se formálně projeví na etiketě u repertoáru autorů používajících zákonné ochrany svých práv a zastupovaných autorskou organizací bez rozdílu národnosti jako označení: OSA u desek z ČSSR, AWA u desek v NDR, GEMA v NSR, ARTISJUS u desek maďarských, MCPS ve Velké Británii, NCB v Holandsku, SACEM ve Francii, ZAIKS v Polsku, SEDRIM v Itálii, SABAM v Belgii atd.

Jen ve dvou případech nebude etiketa faksimile OSA/AWA, GEMA atd. obsahovat, a to:

• u autorů autorskou organizací nezastupovaných. (S takovými totiž uzavírá výrobce zvukového záznamu individuální smlouvu; i když se v zásadě řídí podmínkami rámcové smlouvy i v této individuální smlouvě, neuvádí se tato skutečnost na etiketě desky);
• u autorů, u nichž skončila ochranná lhůta. Podle Bernské konvence o ochraně děl literárních a uměleckých, kterou se řídí i československé autorské právo, trvá autorská ochrana po dobu autorova života a padesát let po jeho smrti. V případě, že dílo bylo vytvořeno více autory, 50 let po smrti toho z nich, který ostatní přežil. Na některých etiketách se v takových případech setkáme s tím, že jsou v rámečku písmena D. P. Znamená to zkratku francouzských slov DOMAIN PUBLIC, volně přeloženo VOLNÉ DÍLO.

Práva autorskému právu příbuzná

Výkonným umělcům poskytuje náš autorský zákon stejnou ochranu jako autorům. Jejich práva trvají však kratší dobu (25 let) a vztahují se pouze na výkony, které byly technickým způsobem zafixovány (zvukový záznam pro gramofonový průmysl, rozhlas, televizi, film apod.). Také výkonní umělci mají svou ochrannou organizaci OCHRANNÉ SDRUŽENÍ VÝKONNÝCH UMĚLCŮ (OSVU), s níž uzavírají výrobci zvukových záznamů kolektivní smlouvy. Rozsah této smlouvy je však užší, než je tomu u rámcové smlouvy s OSA; nepřesahuje národní rámec a - vzhledem k tomu, že výkonní umělci pořizují zvukové záznamy svých výkonů pro účely mechanického rozmnožování většinou poprvé, je nutné s nimi uzavírat individuální smlouvy mimo rámec smlouvy kolektivní s OSVU, která za výkonného umělce může dát souhlas jen k dílu již vytvořenému. OSVU je však výběrčí organizací honorářů výkonných umělců za užití díla a hromadná smlouva stanoví jejich výši, formu, vyúčtování a výplaty.

Práva výkonných umělců jsou v mezinárodním měřítku zakotvena v tzv. Římské úmluvě o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových organizací z roku 1961. Tato úmluva platí mezi Brazilií, ČSSR, Dánskem, Equadorem, Kongem (Brazaville), Mexikem, NSR, Nigérií, Paraguayí, Švédskem a Velkou Británií. Je to mnohem menší okruh, než je tomu např. u Bernské konvence na ochranu děl literárních a uměleckých, jíž se účastní všechny evropské a více než 50 dalších států. Proto se na etiketách desek nesetkáváme se symbolem s připojením roku prvního vydání, který je formální podmínkou pro ochranu práv výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových stanic (tj. práv autorskému právu příbuzných), tak často.

Jak jsem již řekl, symbol ℗ , s nímž se na etiketě setkáváme, pоskytuje podle Římské konvence též ochranu práv rozhlasových stanic a výrobců zvukových záznamů. Jen oni mají právo povolit nebo zakázat přímé nebo nepřímé rozmnožení zvukových snímků a žádat za svůj souhlas odměnu. V nejbližší době se sejdeme se symbolem ℗ v širším měřítku, tj. v produkci více států, než oněch jedenácti, které se účastní Římské konvence. Z iniciativy IFPI - Mezinárodní federace gramofonového průmyslu se v březnu 1971 konala schůzka 41 vládních expertů, svolaných mezinárodní organizací UNESCO, aby projednali návrh konvence proti nelegální výrobě a prodeji gramofonových desek. Urychleně byl vypracován návrh konvence, která byla na podzim 1971 přijata řadou států (mj. USA, Velká Británie, NSR, Francie). Protože i tato nová konvence, koncipovaná výlučně na ochranu práv výrobců zvukových záznamů, zvolila pro požadavek formální ochrany symbol ℗ (s rokem prvního vydání), najdeme ho od roku 1971 na více etiketách, než tomu bylo dosud.

Výhrada souhlasu k pořizování kopií, veřejnému provozování a rozhlasovému vysílání

Přesto, že byla ochrana výrobků zvukových záznamů převzata z mezinárodních konvencí do autorských zákonů v řadě států, zůstává ještě dost zemí, v nichž je ochrana těchto práv odkázána na oblast předpisů o nekalé soutěži, nebo není poskytována vůbec. Proto opatřují výrobci zvukových snímků etiketu svých desek výhradou, že pořizování kopií pro jinou než osobní potřebu, veřejná reprodukce snímků na veřejných prostranstvích, jako jsou sportovní haly, obchodní domy, restaurace, kavárny a konečně rozhlasové vysílání zvukových záznamů a snímků je dovoleno jen se souhlasem jejich výrobce.

Je to i v zájmu interpretů a autorů uměleckých děl, která se reprodukují. Proto byl rámcovou dohodou mezi OSA (BIEM) a gramofonovými výrobci (IFPI) dohodnut text, který musí být uveden buď v jazyku výrobce snímku (gramofonové desky), nebo v jazyku země, kde se budou snímky (gramofonové desky) prodávat. Text na okraji

etikety zní: „ Všechna práva gramofonového výrobce a vlastníků autorských práv k dílu vyhrazena. Pořizování kopií, veřejné provozování a rozhlasové šíření této desky je zakázáno.”

Grafická úprava etikety

Dalo by se ještě mnoho napsat o etiketě jako vizitce gramofonové desky. Třeba to, že v padesátých letech našeho století se etikety přelepovaly malou známkou ochranných organizací, která prokazovala, že k vydání desky a jejímu rozšiřování byl dán autorský souhlas a zaplacen příslušný honorář. Došla-li na hranice státu Bernské konvence deska bez této známky, byla vrácena exportérovi. Nebo jiný příklad: z dějin gramofonové desky víme, že ten milý pejsek, co se dívá do trouby starého gramofonu a poslouchá hlas svého pána na etiketě koncernu EMI „His Master's Voice" opravdu existoval. Nebo že praxí a pod tlakem nutnosti uvádět další technické a právní údaje jsou etikety fy DECCA, PHILIPS a některých dalších firem vybaveny jakýmsi rastrem s kolonkami.

Někde - kromě výtvarného řešení vlastní ochranné známky působí i stálá grafická úprava etikety (typická je např. etiketa francouzské firmy Barclay), nebo barevně řešená etiketa Palma s mořem, pohořím a mapkou Kubánské republiky, či etiketa zeměkoule - švédské firmy Polar s naznačením rovnoběžek a poledníků severního pólu atd., atd. Někde zase působí barva etikety (žlutá DGG, oranžová Columbia).

Grafická úprava etikety je jediným „přepychem", který si výrobce gramofonové desky může dovolit. Ostatní údaje musí být pro nedostatek místa omezeny na minimum věcných informací. To však neznamená, že při pozorném přečtení všech údajů se ne- můžeme mnoho dovědět, a to ještě dříve, než si desku přehrajeme.

převzato z knihy Čtení o hifi, Naše vojsko 1976