Folklór - hudební styl

Lidová hudba - folklór

Český, moravský a slovenský folklór  respektive lidová hudba je bohatou a rozmanitou součástí tradiční kultury bývalé Československé republiky. 

Český folklór je Čechách zastoupen hlavně v západní části, konkrétně na Chodsku,  jehož centrum jsou Domažlice, v níž je doposud živě udržována tradice lidové dudácké hudby, tanců, zvyků a obyčejů.

Typickým hudebním nástrojem jsou dudy, pocházející z dávných dob. Do dnešní podoby se utvářely kolem 15 století. Užívaly se nejen v různých dudáckých oblastech Čech ale i v sousedním Německu a Rakousku.

V chodské hudbě je specifickou zvláštností je tzv. prolamování, což je vkládání osmin či šestnáctin místo čtvrťových nebo osminových not. Velmi oblíbený je na Chodsku vícehlas; druhý hlas často vystupuje nad hlavní melodii, kterou doprovází ve vrchních terciích a sextách.

Na Moravě jsou dosud tři oblasti živé hudby: Podluží, Moravské Slovácko a Valašsko. V Podluží na Břeclavsku převládají písně táhlé, teskného zabarvení, s bohatou, široce klenutou melodií velkého tónového rozsahu. Většina z nich patří k tzv. východnímu písňovému typu, který se vyznačuje řadou rytmických a tonálních zvláštností. Z velkého bohatství zdejších písní mnohé dosud žijí. Převažují písně taneční, mezi nimiž nejvýznamnější místo patří párovému točivému tanci ve 2/4 taktu s charakteristickým tečkovaným rytmem.

Nejosobitějším projevem valašské lidové kultury je tzv. valašská kvarta, kterou velmi obdivoval Vítězslav Novák. V moravské lidové hudbě je typická též tzv. moravská modulace, kdy nápěv přechází do vedlejší tóniny, zpravidla o tón nižší nebo do tónin na 5. a 6. stupni tóniny základní.

Moravský folklór kombinuje prvky tradiční lidové hudby s moderními hudebními vlivy. Jeho typickým zvukem jsou především akustické nástroje, jako jsou housle, cimbál, kontrabas, klarinet nebo dechové nástroje. Texty písní většinou odrážejí život na moravském venkově, jeho tradice, lidové zvyky a pověsti.

Moravský folklór se stále vyvíjí a ovlivňuje i současnou hudební scénu. Skupiny jako Mistříňanka, Boršičanka, Moravanka Jana Slabáka, Vlovjan, Vlčovjanka, Vracovjáci, Zdounečanka, Hradišťan, Čechomor, Žadovjáci nebo Cimbálová muzika Hynka Vavřince jsou dnes známé interpreti tohoto žánru. Jejich hudba spojuje tradici s moderními hudebními prvky, což přitahuje nejen fanoušky lidové hudby, ale i širší publikum.

Moravský folklór se často objevuje na festivalech a koncertech v České republice, ať už jako samostatné vystoupení interpretů, nebo jako součást folklorních souborů. Tento žánr hudby je důležitou součástí kulturního dědictví Moravy a stále přitahuje mnoho lidí svým autentickým zvukem a emocemi, které v něm zaznívají.

Na Moravě se pořádá řada národopisných a hudebních akci, které přitahují značný počet návštěvníků.

Slovenský folklór má silné regionální kořeny, což je základem odlišností zvuku mezi skupinami. Zatímco hudba jednoho regionu by se většinou spoléhala na smyčcové nástroje, další se skládá z převážně dechových kapel. Na druhé straně, fujara, pocházející od Detvy, byla přijata hudebníky z celého Slovenska.

Lúčnica  a  Sľuk  jsou dva profesionální soubory, které se pravidelně objevují na předních folklórních festivalech na Slovensku iv zahraničí. Existuje také mnoho amatérských souborů, jako například Detva, Poľana a Šarišan, které se prezentují po celé zemi a po mnoha festivalech. 

Mistříňanka

Mistříňanka vznikla v roce 1967 z iniciativy bratrů Antonína a Josefa Pavlušových „V Mistříně na dolině“, v dědince „Pod Strážovským kopcem“, kapelníkem se stal Antonín a za dobu svojí existence dokázala snad všechno, co jen dechová kapela může dokázat.

V roce 1975, již po sedmi letech své existence, „Šohaji z Mistřína“ vyhráli pod taktovkou Josefa Frýborta jako první kapela „Ze Slovácka“ a z celé Moravy tehdy vyhlášenou Zlatou křídlovku v Českých Budějovicích, dostalo se jim řady ocenění nejen v naší republice, ale i v zahraničí, kde zvítězili v řadě soutěží. Ale všichni členové moc dobře vědí, že „Doma je doma“ a že jen tam jim rozumí, když zpívají maminkám „Mamko Vám“ nebo jejich galánkám „Ty falešná frajárko“. „Mistříňanka hraje na přání“ v rozhlasových i televizních pořadech: "Zpívá celá rodina", "Všichni se ptají, komu to hrají", "Sejdeme se na Vlachovce", „Televarieté“, „Příště u Vás“, „Kdyby ty muziky nebyly“, v mnoha silvestrovských pořadech, dokonce v televizi německé, rakouské a americké.

Mistříňanka každoročně pořádá desítky koncertů nejen u nás, ale i v zahraničí (Slovensko, Rakousko, Německo, Švýcarsko, Holandsko, Belgie, Francie, Lucembursko, USA), ale narozdíl od ostatních kapel si dokázala vybudovat své vlastní hudební vydavatelství, a dokonce i nahrávací studio. Posluchači oceňují její nezaměnitelnou interpretaci, když k nim přiletí „Pěsnička z Moravy“, vysokou virtuozitu v „Sólu pro Vás“, kde plní posluchačům „Moravské sny“ a jedinečnou tvář!

Žadovjáci

Žadovjáci je známá moravská lidová kapela. Jejich hudba přináší osvěžující a inovativní pohled na moravský folklór. Skupina Žadovjáci vydala řadu úspěšných alb a jejich písně jsou oblíbené jak u fanoušků tradiční lidové hudby, tak i u širšího posluchačstva. Kapelu Žadovjáci založil v roce 1955 Vladimír Pantlík, nejdříve jako taneční orchestr. V roce 1971 převzal jeho funkci Antonín Krist a kapela hrála stále častěji i hudbu lidovou. Vrcholu dosáhla roku 1978 vítězstvím Zlaté křídlovky v Českých Budějovicích. Kapelnickou taktovku převzal v roce 1985 Antonín Doupovec, tento vedl těleso do roku 1992. Ve stejném roce se žezla ujímá stávající kapelník a umělecký vedoucí Ladislav Svoboda.

Za celou dobu působení se v kapele vystřídala celá řada muzikantů a zpěváků. Někteří z nich jsou členy našich nejlepších orchestrů jak vážné, tak i jazzové hudby. Do dnešního dne mají Žadovjáci v souboru zakládajícího člena kapely, kterým je zpěvák Miroslav Surka.

Jožka Černý

Jožka Černý je významným zpěvákem moravského folklóru a jednou z ikon tohoto žánru. Narodil se v roce 1942 v Brně a věnoval se především interpretaci moravských lidových písní. Jeho silný a emotivní hlas a jeho schopnost přenášet hluboké emoce skrze písně mu získaly velkou popularitu. Jožka Černý spolupracoval s různými hudebními skupinami, včetně kapely Javory, a jeho písně jsou dodnes považovány za klenoty moravského folklóru. Jožka Černý je držitelem několika Zlatých i Platinových desek, který natočil na 30 alb. Posluchači a příznivci jej právem titulují "Moravský slavík".

Je zpěvákem, který zpívá melodie předávané z generace na generaci. Prodal přes milion hudebních nosičů. Některé písně se v jeho podání staly legendou – Za tú horú, za vysokú, Když sem šel z Hradišťa …. Kromě toho, že s cimbálovou muzikou nazpíval stovky písní, má v repertoáru i obrovské šlágry dechové hudby. Písně, jako Nedaleko od Trenčína, Okolo Seče, Břeclavská kasárňa a mnoho jiných, zpíval již se slavnou dechovkou Moravanka.

České národní písně nahrál Jožka Černý s Orchestrem Václava Hybše na slavnou desku " Lásko, Bože, lásko. " Jsou to ty nejznámější - Rožnovské hodiny, Už se ten Tálinskej rybník, Ó hřebíčku zahradnický a další.

Jožka Černý má v repertoáru i písně Karla Hašlera, jako je Po starých zámeckých schodech nebo Ta naše písnička česká.

Zajímavost :

V roce 1946 byl vybrán, aby zazpíval prezidentu Edvardu Benešovi, který se vracel z exilu a navštívil Hodonín, rodiště T. G. Masaryka. Kromě T. G. Masaryka zpíval Jožka Černý všem československým a českým prezidentům.

Moravanka Jana Slabáka

Moravanka byla originální moravská dechová kapela, založená v roce 1971 kapelníkem a trumpetistou Janem Slabákem. Spolu s jedenácti profesionálními muzikanty ze Státní filharmonie Brno dal dohromady dechovou kapelu, která měla v tehdejším Československu nečekaný ohlas. Přestože v roce 1985 prošlo její obsazení většími personálními změnami, hudba Moravanky byla oblíbená nejen na Moravě a Slovensku, ale i v zahraničí. Skupina ukončila svou činnost roku 2021.

Slovácké slavnosti

Jízda králů

Jízda králů je slovácký, hanácký a brněnský lidový obyčej, specifická podoba králenských slavností kdysi rozšířených po celém Česku, spojený povětšinou s křesťanským svátkem letnic. Od roku 2011 je zapsána organizací UNESCO na seznam Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva. Garantem zpracování údajů o jízdě králů je Národní ústav lidové kultury ve Strážnici.

Nejpopulárnější, i díky umělcům jako byl Joža Uprka, se jezdí každý rok ve slováckém Vlčnově. Na Dolňácku se jezdí ve Skoronicích u Kyjova při příležitosti kyjovského Slováckého roku od roku 1921 za organizace Sokola Karla Kozánka, poté v lokalitách jako Kunovice, Hluk, Kyjov a dalších. V Kunovicích jízdu pořádají každý druhý rok a každé tři roky ji pořádá v rámci svých Dolňáckých slavností město Hluk. Na Hané jsou to Doloplazy či Chropyně, ve které se nazývá „Jízda krále Ječmínka“, obnovená je i v hanáckém městě Kojetín.

Slovácké slavnosti vína a otevřených památek je kulturní akce, která se od roku 2003 koná každoročně po dva dny v září v Uherském Hradišti. Oslavují kraj vína, folkloru, lidových tradic a národních řemesel. Konají se v duchu slováckého folkloru, vinařských tradic a moravských písní a reprezentují více než šedesát měst a obcí z celého regionu Slovácka. Slováckých slavností se zúčastnilo v roce 2009 již asi po osmé na pět tisíc krojovaných účastníků a Uherské Hradiště během nich hostilo na padesát tisíc diváků.

Novodobá lidová hudba

Tento žánr hudby se rozšířil především v 20. století díky skupině Javory, která sehrála klíčovou roli v popularizaci moravského folklóru. Skupina Javory vytvořila unikátní zvuk, který byl inspirován moravskou lidovou hudbou a přitom reflektoval současné hudební trendy. 

Velmi úspěšne na skupinu Javory navázala skupina Čechomor; svitavsko-pražská hudební skupina hrající české, moravské, slezské a slovenské lidové písně.