Isaac Hayes - Lifetime Thing

Pro národohospodáře je Memphis především důležitým dopravním uzlem. Křižovatkou, kde se protínají koleje důležitých železničních spojů Texas & Pacific, Louisville Nashville a Illinois Central, jejichž význam dnes poněkud ustoupil nově zbudovaným dálnicím č. 49, 51 a 61. Jazzmana uvádí v nadšení spíše legendární bulvár Beale Street, opěvovaný ve slavném blues,  v  jehož  české  verzi  se  slávy  národního  umělce E. F. Buriana zpívá: "Šecko sem na  světě  už  viděl snad, nemám  už  skoro, kam  bych  měl se dát, ze všeho nejlÍp se vede na Beale Street”.

Autor tohoto blues, černošský kornetista, skladatel nebo lépe řečeno sběratel  původní  černošské  lidové  hudby  William  C.  Handy,  je  zvěčněn  v  bronzu v nedalekém parku, nesoucím jeho jméno a ležícím na samém břehu Otce vod Mississippi. Jedno s druhým příznivá poloha města, která z něj učinila důležité místo, kde se setkávají lidé nejrůznějších povolání i ras, a na druhé straně bohaté hudební tradice zajistily Memphisu nejenom výjimečnou pozici v hudební historii Spojených států, ale napájejí životodárnými prameny zdejší dění až po současnost. Pro rock'n'rollové fanoušky je Memphis oázou, z níž vyšli "bílí" černoši Jerry Lee Lewis, Carl Perkins, Roy Orbison i samotný Elvis Presley, kteří právě na deskách tamní gramofonové společnosti Sun vypustili do světa svoji protiváhu syrovému haleyovskému rocku v podobě zpěvného rockabilly, ovlivněného hudbou country. Ostatně Memphis leží v Tennessee a do svatostánku téhle muziky, Nashvillu, není odtud daleko.

Zhruba o desetiletí později přinesla podobná syntéza světu populární hudby další novinku, nesoucí jméno města tentokráte přímo ve svém názvu: Memphis sound. A právě Isaac Hayes, jehož desku teď držíte v ruce, byl u toho, ba co více, jeho hudbu Ize v mnohém považovat přímo za kvintesenci všeho, co pod pojmem Memphis sound obvykle rozumíme. Isaac Hayes či Černý Mojžíš, jak byl nazýván začátkem sedmdesátých let hudebními časopisy podle jednoho ze svých úspěšných alb z té doby, je ve všem všudy odchovancem právě oné zvláštní hudební atmosféry Memphisu, o níž byla řeč.

Sám se narodil v roce 1943 v nedalekém Covingtonu na jedné zemědělské usedlosti, kde pracovali jeho prarodiče (vlastniho otce ani matku nikdy nepoznal), ale od sedmi let vyrůstel při mo v Memphisu. Už v dětství a později na střední škole "přičichl" téměř ke každé muzice, která jej tam obklopovala ze všech stran. Hrál jazz či spíše rhythm & blues i rock s amatérskými skupinami a samozřejmě jako většina černošských dětí získal i Hayes pěveckou zkušenost v dospělových souborech. Ačkoli se mu nikdy nedostalo odborného hudebního školení, bylo mu sotva dvacet, když si ho všimli lidé kolem gramofonové firmy Stax, která v šedesátých letech převzala v memphisském hudebním životě místo vyhrazené předtím Sun Records. Tehdejší pomocný dělník z jatek se pozvolna stále častěji objevoval v jejích studiích, byť zprvu v úloze anonymního doprovodného hudebníka, jehož živočišné piano i saxofon zaznívaly z desek řady soulových veličin včetně Wilsona Picketta a Otise Reddinga. Netrvalo dlouho a černošské duo Sam & Dave a po něm i nekorunovaná královna Memphis soundu Carla Thomasová učinili hity z prvních Hayesových autorských pokusů. Jejich úspěch, ozdobený zakrátko několika zlatými deskami, byl natolik přesvědčující, že majitelé Staxu - někdejší houslista Jim Stewart a jeho sestra Estelle Axtonová, umožnili v roce 1967 svému hitmakerovi konečně samostatnou sólovou kariéru.

O dva roky později mu druhé album Hot Buttered Soul - s proslulou obálkou vyplněnou barevnou fotografií Hayesovy prorocky vyholené lebky zajistilo světovou slávu a postavení soulové superhvězdy. Zatímco nahrávky konkurenční černošské společnosti Motown z Detroitu upoutávaly ve stejné době zejména strojově šlapající rytmikou s výraznými baskytarovými figurami a charakteristickými bicími, u interpretů z okruhu Staxu hrály prim především masivní, gospělově zabarvené piano a úsečné riffy dechových sekcí. Hayes vy- užil obojího až do krajnosti, přičemž zřejmě sehrála důležitou roli okolnost, že sám jako instrumentalista zvládl vynikajícím způsobem oba nástroje, jejichž zvuk patří k neodmyslitelným poznávacím vizitkám desek s etiketou Stax Records - klavír a saxofon. Nadto přidal ještě rafinovaně, i když nikterak komplikovaně instrumentované smyčce, a nádavkem správně černošsky zabarvený hlas, deroucí se posluchačům nejenom do uší, ale doslova pod kůži. A také trochu divadla, projevujícího se v jeho, mírně řečeno, extravagantním zjevu s holou hlavou, obnaženým tělem s nezbytnými řetězy a v neposlední řadě bombastickou jevištní prezentaci. Naštěstí to vše většinou ve spojení s hudbou, která sice není objevná, ale nikdy ji nechybí opravd vý nápad a při vší řemeslnosti ani jistá dávka spontánnosti.

Svým způsobem nejlepším doporučením pro Isaaca Hayese a jeho hudbu je právě oněch patnáct let, během nichž si dokázal udržet své postavení na poli populární hudby, proslulém spíše vrtkavostí a rychlým střídáním stráži, Vrcholné období zažil v první polovině sedmdesátých let. Kromě desek je představuje zejména hudba k filmovému bestselleru Shaft, v němž proti všem hollywoodským zvyklostem triumfuje v úloze hrdiny černošský soukromý detektiv.

Za ústřední melodii z tohoto filmu obdržel Isaac Hayes v roce 1971 proslulého Oscara, což se předtím za celých sedmatřicet let, kdy se tato nejvyšší filmová trofej uděluje také za hudbu, nepodařilo žádnému černošskému skladateli nevyjímaje ani vzdělaného a šířeji orientovaného Quincyho Jonese. Jednoduše řečeno v oboru zábavné a široce sdělné populární hudby představuje Isaac Hayes stálicí a kvalitu, kterou dokumentu - je i tato gramofonová deska.

Antonín Matzner