Jim Morrison

“Někdy... mě baví přemýšlet o dějinách rokenrolu jako o původním řeckém dramatu. Zrodilo se na mlatu v oněch dávných dobách a původně ho představoval tanec a zpěv skupiny kněží. Až jednoho dne vyskočila z davu posedlá osoba, která si začala hrát na boha…”

Jim Morrison nebyl jenom zpěvák. Miloval poezii a toužil proměnit svůj život v umělecké dílo. Hledal revoluční výrazové prostředky a našel rock. Po literární stránce jej ovlivnili básníci beatnické generace, Baudelaire a William Blake. 

Roku 1966 pobýval Jim Morrison v Kalifornii, aby unikl před společností, která mu nic neříkala. Jméno jeho kapely - The Doors - pocházelo z verde jedné z Blakeových básni:

 „Kdyby byly dveře vnímání očištěny, všechno by se člověku zjevilo ve své nekonečné podstatě / Vesmír tvoří věci známé i neznámé a mezi nimi stojí dveře."

Morrison byl rockový šaman, básník v žoldu hudby, který vyjadřoval revoluční tužby a cíle své generace jako málokdo, umělec, který chvatné konzumoval všechno ve svém dosahu, dokud se nestal mýtem. Narodil se ve floridském Melbourne do velice konzervativní rodiny - Jeho otec, George Stephen Morrison, byl admirálem amerického námořnictva. Roku 1967 řekl Jim v jednom ze svých prvních rozhovorů:

“To, že se pro svou práci perfektně hodím, byste mohli považovat za náhodu. Citim se jako tětiva luku napínaná po dvaadvacet let a pak náhle vypuštěná. Zajímá mě cokoliv revolučního, výtržnosti, chaos. Svobodou navenek dosáhneme svobody vnitřní."

Vznik skupiny The Doors

Roku 1964 odjel Jim Morrison stopem z Floridy do Los Angeles, kde se přihlásil do kinematografického kurzu na zdejší univerzitě, kam docházel i Ray Manzarek, pianista kapely Rick & The Ravens. Po dokončení studia zůstal Jim v Los Angeles, žil v domku na střeše na Venice Beach a léto trávil psaním básni, kromě jiných i “Moonlight Drive". Jednoho dne se náhodou potkal s Rayem, jemuž z ní přezpíval první dvě strofy:

“Poplavme až k měsíci, vystoupejme přílivem A pronikněme večerem, který se město snaží zakrýt.”  

Pokračování už patří do dějin rocku. Manzarek navrhl aby založili kapelu, což učinili ve velmi krátké době. Sestavu doplnili John Densmore, bývalý bubeník Manzarekovy kapely, a Robby Krieger, kytarista Clouds. Svoji kariéru odstartovali koncerty v London Fog, nejvyhlášenějším klubu v Los Angeles. Z čistě hudebního pohledu to byla doba stylistické dokonalosti alba Revolver od Beatles, a hudba Doors, jež vycházela z instinktů, tedy představovala novinku. Hraní v nejlepším klubu ve městě, Whisky a Go Go, jim dojednal Arthur Lee zo skupiny Love. Roku 1966 se Doors upsali Elektra Records a ve stejnou dobu ztratili angažmá ve Whisky a Go Go. Jim Morrison přišel na pódium a zazpíval acid rockovou věc “The End". Dva řádky z jejího textu připravily přítomné o řeč: 

“Otče, chci tě zabít, / Matko, chel to ošukat” 

Prvni Morrisonova provokace tak vyznačila začátek úspěchu kapely.

První alba The Doors

První, eponymní album kapely vyšlo roku 1967. Singl “Light My Fire" z této desky ovládl žebříčky a The Doors se prodaly dva miliony kusů. Z bývalých flákačů a Venice Bench se v tu chvíli staly nejvýznamnější hvězdy Západního pobřežíi. Odstěhovali se do vily v Laurel Canyonu, kde se Morrison seznámil se svou múzou Pamelou Courson. Druhé album Strange Days natočili v létě roku 1967 a jejich následné koncerty prosluly jako skutečné události. Morrisonův unikátní pódiový projev vytvářel spolu se zuřivou, primitivní hudbou kapely napětí, které ústilo do hromadného násilí a hysterie. Jim recitoval básně a hrál svou roli Jenštěrčího krále: 

“Přicházíme ze západu. Přinášíme s sebou nový Divoký západ, svět smyslnosti a zla…”

Roku 1967 se během koncertu v New Havenu v Connecticutu z Jima Morrisona stalo cosi víc než pouhý zpěvák slavné kapely v šatně si to rozdával a dívkou, přičemž jej náhodou překvapil policista a stříkl mu do očí slzný plyn. Morrison pak publiku celý incident popsal, začal policisty urážet a byl zatčen. Tento incident, který zdokumentoval slavný novinář časopisu Life, způsobil senzaci. Z Jima Morrisons se rázem stal největší rokenrolový rebel, což mělo v roce, kdy v Berkeley a v Paříži zuřily studentské protesty, značnou váhu. FBI si na něj založila spis.

Hvězda Jim Morrison stoupá vzhůru

Třetí kapitolu příběhu Doors představuje deska Waiting for the Sun. Jim to přeháněl a alkoholem a jeho spoluhráče očividně štvalo, když nezvládal dokončit koncert nebo kdy provokoval publikum. Během prvního evropského turné se kapela dostala do původní formy a roku 1968 se vrátila do studia, aby natočila čtvrté album nazvané The Soft Parade. Doors jeho vydání oslavili nejdůležitějším koncertem své kariéry v newyorské Madison Square Garden, ale pak kapela bohužel začínala pozbývat svého kouzla.

Rozpad Doors nastal v Miami 1. března 1969, kdy Morrisona zatkli za údajné neslušné obnažování na pódiu. Následoval skandální a vleklý soud, jenž se podepsal na slávě kapely. V listopadu 1969 se Doors vrátili opět do nahrávacího studia a natočili pátou desku Morrison Hotel. Morrisona však začal ničit rozsudek miamského soudu a následné nelítostné reakce státního systému, proti němuž vždy bojoval. Roku 1971 vydali Doors své šesté album L. A. Woman, považované za vrchol jejich tvorby, ale rovněž poslední, na němž se Jim podilel. Kapela jej chtěla podpořit dalším turné, ale podařilo se ji odehrát jen dva koncerty: první z nich, v Dallasu, proběhl hladce, ale další, ve Warehouse v New Orleansu den poté, skončil katastrofálně. Morrison zkolaboval na pódiu a odmítal dál zpívat. John Densmore se vyjádřil, že toho večera viděl, Jak Morrison na pódiu přichází o svou energii.

Strmý pád Jima Morrisona

V době, kdy deska L. A. Woman vyšla, už Jim Morrison nepobýval v USA. Odjel s Pamelou do Paříže, aby se soustředil na psaní poezie. Pár žil v bytě na rue de Beautreillis 17. Jim si oholil vousy, trochu zhubl a při dlouhých procházkách a Pamelou kolem řeky hledal inspiraci. Stále však pil alkohol abral drogy, s výjimkou heroinu, který měl zato pevně v hrsti Pamelu a nedovolil jí, aby Jimovi oné osudné noci pomohla, protože byla celá v rauši. Této noci se udála jedna z největších rockových záhad 3. července roku 1971 v 7.30 ráno by Jim Morrison nalezen mrtvý ve vaně. 

VIDÍM SÁM SEBE JAKO OBROVSKOU PLANOUCÍ KOMETU, JAKO LÉTAVICI. VŠICHNI SE ZASTAVUJÍ, UKAZUJÍ NA MĚ A VZDYCHAJÍ: ,ACH, PODÍVEJTE SE!' A PAK ŠUP - A JSEM PRYČ... A ONI UŽ NIC PODOBNÉHO NIKDY NEUVIDÍ...

A NEBUDOU NA MĚ SCHOPNI ZAPOMENOUT - NIKDY.

(Jim Morrison)

Jediným svědkem byla Pamela (zemřela na předávkování heroinem 20. dubna 1974 doma v Los Angeles). Na scéně se pak objevily dalil tři osoby: hrabě Jean de Breteuil, francouzský aristokrat, který fungoval jako dealer rockových hvězd (zemřel o pár měsíců později ve věku 22 let v marockém Tangeru), fotograf Alain Ronay a jeho přítelkyně filmařka Agnès Vardová. Neproběhla žádná oficiální pitva a tělo nikdo neviděl, ani manažer Doors Bill Siddons, který přiletěl z Ameriky. Manzarek, Densmore a Krieger se neukázali ani na pohřbu na slavném hřbitově Père Lachaise, jehož se zúčastnilo jen pět lidi.

Smrt Jima Morrisona

Existují tři různé verze vysvětlující smrt Jima Morrisona. Podle první z nich si omylem šňupl Pamelina heroinu, ktery pokládal za kokain, a zemřel na vnitřní krvácení. Když se Pamela probrala z rauše, zjistila, že dveře koupelny jsou zamčené zevnitř. Zavolala tedy Jeana de Breteuila, který dveře vyrazil a vešel dovnitř. Jim ležel ve vaně plné krve a na hrudi měl dvě fialové rány. Podle druhé verze Jim heroin, který kdysi okusil, nikdy nebral, ale trpěl vážnými dýchacími potížemi, jež zhoršoval jeho alkoholismus. Zemřít měl při zvracení krve ve vaně. Třetí verze vychází z rozhovoru, který roku 2007 poskytl údajný Jimův přítel, Sam Bernett, podle něhož Jim zemřel na předávkování na záchodě klubu Rokenrol Circus na levém břehu Seiny. Vyrazil tam Pamele obstarat heroin, ale rozhodl se jej na toaleté okusit. Dealeři, kteří mu heroin prodali, jej pak odvezli do domu na rue de Beautreillis.

Nikdo neví, jak se to skutečně událo. Jisté je, že hudba Doors přežila celá desetiletí jako jeden z vrcholů rockového žánru, krátký a intenzivní záblesk kreativity, která byla konkrétním vyjádřením své doby. Jim Morrison se stal legendou. Jeho dionýsovský duch, jeho excesy, jeho hluboký smutek, výraznost jeho osobnosti a talent se přetvořily do legendy o ukázkové rockové hvězdě, o sexuálním symbolu odsouzeném k autodestrukci, který svou záhadnou smrti nastoupil cestu k nesmrtelnosti.

Light my fire - největší hit skupiny The Doors

Během své kariéry skupina nahrála několik písniček, které se jednoznašně staly hity, což potvrzuje prodej singlů a umístnění v žebříčků hitparád. Každopádně jeden hit se vymyká, a stal se nesmrtelným, jedná se o písničku Light my fire.

Diskografie The Doors

Studiová alba

• 1967 - The Doors
• 1967 - Strange Days
• 1968 - Waiting for the Sun
• 1969 - The Soft Parade
• 1970 - Morrison Hotel
• 1971 - L.A. Woman
• 1971 - Other Voices
• 1972 - Full Circle
• 1978 - An American Prayer